krásný zážitky
Tak jsem přemýšlela, co byl můj nejkrásnější zážitek. Je to takové ošidné. Zkuste se zamyslet nad touhle otázkou. Já osobně jsem měla těch nejkrásnějších zážitků několik. Nechtěla bych tedy žádnému křivdit, to je jasné. Vlastně si můžu říct, že jsem bohatý člověk na zážitky. A taky si myslím, že nejsem jedíná, každý má aspoň pár nejkrásnějších zážitků.
Rozhodla jsem se tedy, že jeden vyberu. Ale teď nastalo dilema... tak jsem zvloila jeden, který není jenom pro mě a můžu ho ventilovat. Kdo mě zná, tak ví, co právě teď zažívám a pochopí (možnáJ) šli jsme jednou takhle s Vaškem na procházku s pejsky, krásný podzim, večer, žluté listí... prostě nádhera. Povídali jsme si a on mě postavil, a řekl, ať tam stojím a počkám chvíli, odběhl a začal třást jedním užším stromkem. Najednou se na mě začaly sypat ty nádherný žlutý listy. Stála jsem tam, znedaleka lehce svítila pouliční lampa a krásně osvětlovala listy, jak se pomalu snášely k zemi. Všechno bylo pomalejší a já si mohla vychutnat ten pocit. Když už byl strom chudák celý otřepaný, pokračovli jsme, ale ne moc daleko. Zastavili jsme se na rozcestí. Tam už žádné lampy nebyly, jen trochu k nám doléhal kousek světla. Pejsci pobíhali kolem, projel vlak, dole v údolí a bylo slyšet město kolem nás, ikdyž jsme byli v lese. Vašek mě z ničehonic chytl nad koleny a zvedl mě. Točl se mnou a já koukala nahoru, na málo hvězd a trochu víc těch krásných větví. Ty větve byly tak vysoko a my tak blízko, pražská tma kolem nás, moje nohy ve vzduchu a listy šustily pod těma jeho. Nikde nikdo, jen my dva...